Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

 

Chudoba

 

Absolutní – stav, kdy nedostatek prostředků neumožňuje uspokojovat základní životní potřeby (střecha nad hlavou, oděv, jídlo), do té míry, že je ohrožena sama existence člověka a hrozí mu smrt.

 

Relativní – stav, kdy jedinec, rodina nebo sociální skupina uspokojuje své potřeby na výrazně nižší úrovni, než je průměrná úroveň v dané společnosti (státě).

 

 

 

Stanovení úrovně spotřeby

 

-         měří se, hodnotí a konstatuje na základě srovnávání s celkovou životní úrovní dané země.

-         Východiskem pro takovéto hodnocení je analýza sociálních důsledků chudoby

-         (chudoba přináší soc. izolaci a stav nouze)

 

Izolace – nebezpečným faktorem pro harmonický vývoj občanské společnosti.

(např. v Prvním evropském akčním programu na potírání chudoby, vydané Radou Evropy – chudí definováni jako osoby, rodiny nebo skupiny osob, které nedostatek prostředků (mater., kultur. a soc.) vylučuje z účasti na způsobu života, který je ještě přijatelný ve státě, v němž žijí)

 

Občan, který je ve stavu nouze , má právo na nezbytnou pomoc k zajištění svých základ. soc. potřeb. Zejména potřeba jistoty a bezpečí, ochrany, sociálněprávní ochrana, ochrana dětí a mládeže před negativními vlivy, atd.

 

Stav hmotné nouze – v níž se nachází občan, jehož základní životní podmínky nejsou zabezpečeny dostatečnými příjmy a který si nemůže vlastním přičiněním nebo za pomoci své rodiny tyto podmínky nebo prostředky na jejich vytvoření zajistit.

 

Stav sociální nouze – se nachází občan, který pro nízký věk, zdravotní stav, disfunkci rodiny, ohrožení vlastních zájmů jinou osobou, z vážných důvodů není schopen zabezpečovat základní životní s soc. potřeby, zabezpečení péče o svoji osobu, o svá práva, o svou výživu a domácnost. Takový občan má právo na sociální pomoc – sociální služby.

 

 

Měření hranice chudoby

 

Hledají se měřítka objektivní chudoby.

 

Objektivní chudoba - označuje stav, v němž nejsou podle názoru státu (společnosti, apod.) uspokojovány základní lidské potřeby na přijatelné úrovni

 

Subjektivní chudoba – stav, kdy se občan domnívá, že je chudý, neboť nemůže uspokojovat své potřeby podle svých představ. Tyto představy vycházejí spíše z porovnání se spotřebou bohatých, méně pak se spotřebou průměrnou.

 

 

Měření objektivní chudoby se používají dvě metody – normativní a relativní.

 

 Normativní -  stanoví se minimální společensky přijatelný, v dané zemi a čase reálně naplnitelný ,,spotřební koš“. Souhrn cen zboží, služeb v tomto koši obsažených pak je hranicí příjmů, pod níž nastává stav chudoby. Např. německý zákon o sociál. Pomoci – nezbytné živobytí zahrnuje zvláště výživu, ubytování, žactvo, osobní hygienu, topení a osobní potřeby denního života.

 

Relativní – posuzování chudoby tj. stanovení úrovně příjmu ve vztahu k dosahovanému průměrnému příjmu v dané zemi. Občané, kteří mají nižší příjmy než takto stanovená relativní hranice, jsou považovány za chudé a stávají se klienty soc. pomoci.

 

 

Životní minimum

 

-         minimální úrovně příjmů, pod nimiž nastává stav chudoby.   (definice z Tomeše)

-         je společensky uznanou minimální hranicí příjmů občana, pod níž nastává stav jeho hmotné nouze.   ( definice ze zákona)

 

Existenční minimum – je taková minimální úroveň příjmů (a tedy i život. nákladů), tj. strava, oděv a ochrana před počasím.

Nižší příjem než stanoví existenční minimum znamená ohrožení člověka hladem a zimou.

 

Sociální minimum – příjem, který odráží celkovou životní úroveň v dané zemi.

Nejnižší přijatelné uspokojování všech potřeb člověka.

 

 

 

Životní minimum zákon 463/91 Sb.

Občané, jejichž příjmy nedosahují život. min. a kteří si nemohou tyto příjmy zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací se poskytuje pomoc.

 

Za život. min. občana, jejichž příjmy se posuzují společně k zajištění výživy a ostat. Základ. osob. Potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost.

 

Posuzováno:

       - podle věku dítěte

 - a podle počtů osob v domácnosti

Podle toho se pak odvíjí dané částky

 

 

Společně posuzovanými osobami jsou

-         nezaopatřené děti

-         rodiče nezaopatřených dětí

-         manželé, partneři, druh nebo družka

-         nezaopatřené děti nezaopatřených dětí

-         osoby, které se připravují soustavně na budoucí povolání

-         osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody

 

za příjem se považují

a) nejsou osvobozeny od daně:

-         příjmy ze závislé činnosti

-         příjmy z podnikání a z jiné samost. výdělečné činnosti

-         příjmy z kapitál. Majetku

-         příjmy z pronájmu

 

 

b) jsou osvobozeny od daně:

-     stipendia ze stát. rozpočtů

-         podpory a příspěvky z prostředků nadací a občanského sdružení

 

 

c) peněžité dávky nemoc. Pojištění a důchod. Zabezpečení

d) podpora v zaměstnanosti

e) plnění z pojištění pro případ dožití určitého věku

f) příjmy ze zahraničí

g) výživné a příspěvek na výživu rozvedeného manžela a neprovdané matce

h) dávky stát. soc. podpory a dávky soc. péče

i) mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti

j) další opakující se nepravidelné příjmy

 

za příjem se nepovažuje

-         část. soc. příplatku a příspěvku na úhradu potřeb dítěte ze zdravot. Důvodů, při péči o blízkou nebo jinou osobu, zvýšení důchodu pro bezmocnost a zvláštní příspěvek k důchodu.

 

Částka život. minima vláda zvyšuje podle skutečného růstu nákladů na výživu a na ostatní základ. osob. Potřeby a nákladů na domácnost vyjádřeného růstem příslušných indexů spotřebitelských cen za domácnosti.

Vláda může nařízením částky život. min zvýšit v mimořádném termínu.