Dědické právo

Dědictví se nabývá smrti zůstavitele. Dědictví, jehož nenabude žádný dědic připadne státu.

Dědické právo:

-         v objektivním smyslu - souhrn právních norem upravující přechod práva povinností zemřelé osoby na jiné subjekty

-         v subjektivním smyslu - oprávnění určitého subjektu stát se dědicem po zemřelé osobě

Subjekty dědického práva

Zustavitel - ten, kdo zanechal něco, co má být prostředkem dědění. Některá práva a povinnosti jsou natolik spjaty s osobou zemřelého, že zanikají s jeho smrtí, jiná přecházejí na dědice)

Dědic - subjekt, na nějž přechází práva a povinnosti zůstavitele.  Dědicem může být fyzická osoba, právnická osoba a stát. Právnická osoba může dědit jen na základě závěti. Stát na základě závěti nebo jako odúmrť.

Neznámý dědic - osoba, o níž leze mít důvodně za to, že je dědicem, avšak není známo její jméno nebo to zda žije či nikoli.

Dědic neznámého pobytu - dědic známy ale zdržující se na neznámém místě

Dědická sukcese =dědická posloupnost, podle které dědicové dědí

Předpoklady dědění

1)      smrt zustavitele

-         smrt musí být zjištěna předepsaným způsobem (tj. lékařské ohledání mrtvoly, vystavení listu o prohlídce mrtvého, na jehož základě je proveden zápis do knihy úmrtí vedené orgánem pověřeným vést matriky a vystavení úmrtního listu)

-         prohlášení osoby za mrtvou – je-li jisté, že osoba zemřela, ale smrt nelze prokázat předepsaným způsobem (soud stanoví den smrti) a také u nezvěstných osob, lze-li předpokládat, že osoba zemřela. Zjistí-li se, že osoba žije, soud své rozhodnutí i bez návrhu zruší. Žijící osoba pak může vymáhat svůj majetek po tom, kdo jej má u sebe /jedná se o reivindikační žalobu/

2)      existence dědictví

-         nezanechal –li zustavitel žádný majetek, nebo jen nepatrný, je řízení zastaveno

-         nejobvyklejším právem, které přechází na dědice je právo vlastnické

-         dědí se nejen aktiva /tj.práva/ ale také pasiva /tj. povinnosti/

3)      dědický titul

-         podle zákona

v případě, že zustavitel neponechal závěť

v případě, že zustavitel ponechal neplatnou závěť

v případě, že se žádný ze závětních dědiců nedožil zustavitelovi smrti

v případě, že zustavitel zanechal pouze nezletilé potomky, kteří se dovolali neplatnosti závěti

-         podle závěti

zanechal-li zustavitel platnou závěť ohledně celého svého majetku

4)      způsobilý dědic

- dědic, který má dědickou způsobilost. Právo být dědicem přiznává zákon každému subjektu který má právní subjektivitu (FO i PO). Fyzická osoba může být dědicem i tehdy, nemá-li způsobilost k právním úkonům. Dochází k přechodu dědických práv podle zákona

!!!! Dědění podle zákona a podle závěti se navzájem nevylučuje, oboje může být uplatněno např.v případě, že zustavitel opomenul v závěti neopomenutelné dědice nebo neuvedl do závěti celý svůj majetek. Pokud nezíská dědictví žádný z dědiců, připadne majetek státu – tzv. odúmrť !!!!!

Nedědí ten:

1)      Kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům. Tento důvod musí být dán ještě za života zustavitele . Taková osoba může dědit, pokud ji zustavitel odpustil

2)      Kdo se dopustil zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle za života nebo po smrti zustavitele. Taková osoba může dědit, pokud ji zustavitel odpustil

Odmítnutí dědictví

Dědic může odmítnout pouze celé dědictví do 1 měsíce ode dne, kdy byl o svém dědictví vyrozuměn. K odmítnutí musí dojít ústním prohlášením před soudem nebo zasláním písemného prohlášení.

Započtení na dědický podíl

-         předmětem započtení je to, co dědic za života zustavitele od zustavitele bezplatně obdržel, pokud nešlo o běžné dary.

DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA

Majetek podle zákona přechází na zákonné dědice. Ti jsou rozděleni do 4 skupin

1.dědická skupina

-         děti, pozůstalý manžel. Každý z nich dědí stejným dílem

2. dědická skupina

-         manžel a zustavitelovi rodiče a ti, kteří žili se zustavitelem alespoň 1 rok před jeho smrtí s ním ve společné domácnosti

3. dědická skupina

-         nedědí-li žádný z rodičů, dědí stejným dílem zustavitelovi sourozenci a ti, kteří s ním žili alespoň jeden rok před smrtí ve společné domácnosti

4.dědická skupina

-         nedědí-li nikdo z předchozích skupin, dědí prarodiče zustavitele a nedědí-lil prarodiče, dědí stejným dílem jejich děti

DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI

Závěť – jednostranný neadresovaný právní úkon zustavitele, kterým zustavitel disponuje se svým majetkem. Zustavitel muže určit dědice odchylně od zákona a určit také jejich dědický podíl. Má význam hlavně, nemá-li zustavitel dědice a chce se vyhnout odúmrti. Zustavitl musí určit závěť osobně nikoli prostřednictvím zástupce, může závěť také kdykoliv zrušit či změnit.

Náležitosti závěti:

Náležitosti osoby pořizovatele

-         osoba musí být způsobilá k právním úkonům. Ve formě notářského zápisu může závěť pořídit i nezletilec starší 15-ti let

Náležitosti vůle pořizovatele

-         vůle musí být dána, svobodná a vážná. Ne vynucena fyzickým násilím

Náležitosti projevu vůle pořizovatele

-         závěť musí být vždy písemná!!

HOLOGRAFNÍ

-         celý text je napsán vlastnoručně, projev vůle musí být určitý a srozumitelný

-         vlastnoručně je uvedeno přesné datum /datum podpisu nikoli sepisu závěti/

-         vlastnoruční podpis pořizovatele – podpis závěť uzavírá, tj. to, co je napsáno pod podpisem je již neplatné

-         nevyžaduje se přítomnost svědka ani jiné ověření

-         závěť může ponechat zustavitel u sebe či u notáře nebo jiné osoby

ALOGRAFNÍ

-         není psána vlastní rukou

-         formy: OBECNÁ : obsahuje vlastnoruční podpis zustavitele, svědci nemusí být přítomni podpisu, ale musí před nimi být prohlášeno, že listina obsahuje poslední vůli zustavitele a toto stvrdí svým podpisem, jsou nutni 2 svědci

                   ZVLÁŠTNÍ: u osob, které nemohou číst ani psát, jsou nutni 3 svědci, před

       kterými je závěť předčtena, listina je podepsaná pořizovatelem a všemi svědky

NOTÁŘSKÝ ZÁPIS

-         závěť může být sepsána před kterýmkoli notářem bez ohledu na místo bydliště

-         musí být uložena u notáře

Obsahové náležitosti závěti

-         ze závěti musí být patrno, že pořizovatel projevuje svou vůli nakládat se svým majetkem pro případ své smrti

-         hlavním obsahem je stanovení dědice /jméno, příjmení, vymezení příbuzenského vztahu/

-         je-li více dědiců muže určit pořizovatel podíly dědiců

-         obsahem závěti nemohou být jakékoliv podmínky, které by omezovaly dědice ve volné dispozice se zděděným majetkem

-         nerespektuje-li závěť práva neopomenutelných dědiců je zcela nebo zčásti neplatná

VYDĚDĚNÍ

Se týká jen neopomenutelných dědiců. Vydědění může učinit jen zustavitel sám. Zustavitel tímto projevuje, že se některému z dědiců nemá dostat dědického podílu nebo jen méně.

Důvody:

-         potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl zustaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo jiných případech

-         potomek o zustavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl

-         potomek  byl odsouzen pro úmyslný TČ k trestu odnětí svobody nejméně 1 rok

-         potomek trvale vede nezřízený život

ZRUŠENÍ ZÁVĚTI

Může učinit jen pořizovatel a to zřízením nové závěti, odvolání závěti /celé nebo části/ nebo zničení závěti /tj.listiny, na které je závěť napsaná/

Ochrana oprávněného dědice

Platná právní úprava řeší situaci, kdy dědil nepravý dědic /tj. osoba bez dědického titulu/. K takové situaci může dojít, když je pravý dědic neznámý /je-li zamlčena jeho existence/ nebo, když se po projednání závěti objeví nová platná závěť, která odkazuje majetek jinému dědici

V těchto případech se může oprávněný dědic domáhat vydání dědictví /žaloba na vydání dědictví u soudu/, není-li možné dědictví vydat žádá se alespoň peněžitá náhrada /naturální restituce/, která odpovídá hodnotě, jakou měl majetek ve chvíli zustavitelovi smrti. Pokud neoprávněný dědic věděl, že majetek získal neoprávněně, musí vydat i užitky z dědictví a má právo jen na náhradu vynaložených nákladů.

Vůči třetím osobám může mít oprávněný dědic požadavky pouze v případě, že nenabyli majetek v dobré víře, pokud jej  v dobré víře nabyli jsou před dědicem chráněny. Promlčecí doba, kdy může oprávněný dědic žádat majetek je 3 roky