--O--

PRÁVO

●    soubor pravidel chování stanovených státem, který jejich nedodržení vůle může sankcionovat a vynucovat. Je vázáno na existenci státu.

1.    Přirozeněprávní teorie – každý má právo na život, na základ. lids. práva a svobody.

2.    Pozitivněprávní teorie – člověk se důsledně drží pravých právních předpisů.

●    Dělení práva:

1.    Veřejné – platí vztahy nadřazenosti a podřazenosti(trestní, správní, ústavní, mezinárodní, evropské)

2.    Soukromé – platí rovnocennost(občanské, obchodní, rodinné, pracovní)

Obě mají další podkategorie, což tvoří právní řád.

Právní řád →Právní odvětví →Právní norma →Právní pravidla →Právní institut

●    Další dělení práva:

1.    Vnitrostátní

2.    Mezinárodní

3.    Objektivní – např. vlastnictví, kdy něco vlastním a okolí to musí respektovat.

4.    Subjektivní – např. právo dítěte na výživu od rodičů, později děti musí vyživovat rodiče.

●    Prameny práva:

Zdroje, z nichž právo získáváme.:

1)   Materiální – vše, co tvoří právo(posl. sněm.)

2)   Formální – vnější jevová forma práva(sbírka zákonů)

Typy pramenů:

a)    Právní obyčej = zvykové právo – musí být dlouhodobý, určitý, faktický, sankcionovatelný.

b)   Soudní a správní precedenty – právní rozhodnutí v dané věci.

c)    Normativní smlouvy – vztahují se na neurčitý počet případů stejného druhu.

d)   Normtivní právní akty – výsledek legisl. procesu(zákony, vyhlášky, naří. vlády): dělí se podle právní síly, dále na primární a sekundární, na původní a odvozené.

V ČR jsou normativní smlouvy a normativní právní akty.

●    Právní norma:

Obecně závazné pravidlo chování uznané, vydané a sankcionované státem.

Znaky právních norem:

Všeobecná závaznost pro danou množinu případů, obecnost, splnění podmínek vzniku, vynutitelnost, normativnost.

Logická struktura práv. normy:

Hypotéza(podmínky), dispozice(vlastní pravidlo chování), sankce(nepříz. následky při nedodržení dispozice).

Perfektní norma – má všechny 3 složky(hypotézu, dispozici a sankci)

Nepodmíněná imperfektní – chybí hypotéza a sankce.

Nepodmíněná perfektní – chybí hypotéza.

Podmíněná imperfektní

Podmíněná perfektní

Druhy právních norem:

1.    Kogentní – přikazující, právo musí být dodrženo

2.    Dispozitivní – můžu odsud odejít

Druhy podle síly:

1.    Ústava

2.    Mezinárodní smlouvy

3.    Zákon, zákon. opatření

4.    Nařízení a vyhlášky vlády

5.    Nařízení a vyhlášky samosprávy

Další dělení(právní norma zde potřebuje ke vzniku další právní normu)

1.    Původní

2.    Odvozené

Platnosti právních norem:

Aby byla platná, musí být splněny zákl. podmínky stanov. pro platnost práv. předpisu. ten musí být vytvoř. přísluš. stát. orgánem a předeps. způsobem. Dále musí projít předeps. schvalovacím procesem. Nakonec předeps. způsobem je vydána a zveřejněn.

Účinnost právních norem:

Období, ve kterém je povinnost řídit se tímto právním předpisem. Ty nabývají platnosti dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů. Nabývají účinnosti 15. den po vyhlášení, není-li stanov. jinak. Vyjímečně lze stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení.

Interpretace právních norem:

Zjištění obsahu, výklad. Účelem je správná realizace právních norem. Může být úmyslně špatný výklad právní normy.

Tendenční interpretace = tak, jak se to člověku hodí.

Výklad právních norem:

1.    Autentický(kdo normu vydal)

2.    Doktrinální(školský)

3.    Judikatura(soudní)

4.    Oficiální(nadřízeného)

5.    Jazykový

6.    Logický

7.    Systematický

8.    Doslovně rozšiřující/zužující

Aplikace právních norem:

Použití práva na určitou skutečnost, zpřesnění obecné právní normy normou konkrétnější.

●    Právní skutečnosti:

Jevy, se kterými jsou spojeny nepříznivé následky:

Dělí se dle vůle:

·       Objektivní— absolutní(např. smrt)

                 — relativní(čas, běh času a lhůt)        

·       Subjektivní— protiprávní(na základě vůle, např. někoho zabiji)

                  — právní— determinované(právní úkony, např. uzavření smlouvy)

                                 — nedeterminované(automatické následky, např. vydržením urč. věci vzniká vlastnické právo)

Dělí se dle času:

·       Jednorázové(smrt)

·       Trvající(únos, prodlení)

Dělí se dle důkazů:

·       Notoriety – všeobec. známé skutečnosti, např. Země je kulatá.

·       Známé z úřední činnosti – úřad je má z dřívějška.

·       Dokazované – své tvrz. potvrdím výkazem.

·       Předpokládané—vyvratitelné(např. domněnka otcovství)

                       — nevyvratitelné(matka je žena, která dítě porodila)

                       — fikce(nemají oporu v realitě, fikce doručení)

●    Právní odpovědnost:

Uplatnění nepříznivých následků při porušení práva. Obshuje prvek nepříznivých následků a stát. donucení = vynucení nepříznivých následků za pomoci stát. moci:

1.    Aktivní – sankční povinnost vzniká při primární právní povinnosti(např. dodávka zboží běží už při sepsání kup. smlouvy)

2.    Pasivní – sankce po nedodání zboží v rámci kup. smlouvy až při poruš. povinnosti.

Znaky:

1.    Objekt(co má být zachováno, např. právo na život)

2.    Subjekt(pachatel)

3.    Objekt. stránka(následek, jednání a jejich vzáj. příčin. souvislost, např. vražda)

4.    Subjekt. stránka(zavinění)—úmyslné

                                         — nedbalostní

Funkce odpovědnosti:

·       Reparační(náhrada)

·       Satisfakční(omluva, bolestné)

·       Represivní(trest)

·       Preventivní

●    Právní vztahy:

Vztahy mezi lidmi, kde lidé vystupují jako nositelé subjekt. práv a povin.:

·       Regulativní —pozitivní(něco nám je dovoleno)

—    negativní(něco nám je zakáz.)

—     volní

·       Relativní – mému právu odpovídá povin. všech.

·       Konkrétní – vzáj. práva a povin.

Znaky právních vztahů:

·       Existence právní normy

·       Individ. charakter

·       Struktura práv. vztahu: subjekt(kdo jsou členové), objekt(co je cílem), obsah(jak směřují).