--O--

9.

Interpersonální teorie

Karen Horneyová

Život – narodila se v Hamburku. Otec, námořní kapitán, starší, přísný, matka o 17 let mladší, inteligentní a kultivovaná. Po maturitě vstoupila na lékařskou fakultu, kde se seznámila se svým manželem Oskarem Horneyem. Brzy se ale rozvedli.

4 roky učila na Berlínském institutu, a potom odjela do USA.V průběhu své psychiatrické praxe si Hornová povšimla rozdílů v druhách neuroz svých evropských a amerických pacientů a došla k přesvědčení, že při utváření osobnosti člověka hrají hlavní úlohu společ.hodnoty a kultura dané země.

Je také známá prosazováním rovnosti žen ve společnosti.nesdílí Freudovskou myšlenku záviděním penisu u žen a tím méněcenností.Podřízené postoje žen dává za vinu soc a kult vlivům společnosti.

Základní úzkost dítěte – nevzniká sama sebou, je vyvolávána neurozami u dospělých, zvláště v rodině. Dítě se cítí osamocené a bezmocné. Stává se přecitlivělýma snadno zranitelným.

- vzniká z jeho nejistoty a citové deprivace, dítě se musí doma cítit v bezpečí (pokud tomu tak není vzniká u něho bazální úzkost)

3 stadia vztahu s druhými lidmi:

1.  směrem k lidem – mít lidi rád, být u lidí (člověk chce být milován, potřebný, být veden – doma hot  to naučili) - dítě si snaží zajistit pocit bezpečí, drží se silnějšího.

2. proti lidem – nedůvěra vůči společnosti , agresivní chování, hostilita

3. od lidí – nechce  k nim náležet ani s nimi bojovat, od  dětství je k tomu tak stvěn, je ledový, nenaučil se to, jsou to lidé soběstační, - když se stáhnu nemůže mi být ublíženo,- velká uzavřenost, - děti se vyhýbají styku s vrstevníky

duševní zdraví najdeme pouze ve spojení těchto 3 vztahu, dítě upnuté na jeden je vysoce ohrožené, tyto vztahy nemusí být pouze u dětí pozorujeme je i u dospělých jedinců

Neurotické potřeby dospělých jsou pokračováním maladaptivních (nepřizpůsobivých)soc postojů v dětství.

Harry Stack Sullivan (1892 – 1949)

Život – narodil se irským rodičům na farmě v ve státě York. Byl osamocený, málo kamarádů, chudý. Absolvoval lékařskou fakultu, po promoci sloužil armádě.

Mnoho přednášel, publikoval, podílel se na studiích. Po válce pracoval pro Unesco a pro SZO. Zemřel na cestě po Evropě.

Pojem osobnost – je podle něj výsledkem interpersonálních vztahů.není osobností reálnou.Zralosti osobnosti dosáhneme tehdy, pokud sociální, sexuální, kognitivní oblast dosáhne určité vývojové úrovně.

Teorie prsu v ústech – první interpersonální zkušenost dítěte, velmi významná, dítě se může setkat s emocemi  -  uspokojení

-         prs úzkostný, který vyvolá tenzi

tenze -  dva protikladné stavy

1. absolutní euforie –

2. absolutní tenze nebo také hrůza -   je vyvolána opomenutými potřebami, což vyvolá apatii, stav lhostejnosti

-         je vyvolána úzkostí, což vede k somnolentnímu odpoutání

kognitivn(poznávací) vývoj –

1. prototaxické poznání – novorozenec
2. parataxické poznání – pomáhá dítěti objevit vztahy mezi událostmi
3. syntaxické poznání – rozumné a logické uvažování

stadia vývoje osobnosti

1. rané dětství – teorie prsu v ústech, první emoční zkušenost, vztah, tento vztah by měl probíhat v emočním klidu matky – působí to na dítě(smutek, stres, klid, štěstí)

2. vlastní dětství – dítě vstoupí do školy, rozlišuje mužské a ženské role (předšk.věk, vstup do školy)

3. juvenilní období- první ročníky zákl.školy, utvářejí se postoje

4. preadolescence – trvá asi rok či dva – dítě potřebuje vrstevníka stejného pohlaví

5. raná adolescence – vyznačuje se objevením sex.zájmu mladistvá erotika

6. pozdní adolescence – mladá dospělost , objeví co ho vábí na sexuálním chování

Podle Sullivena je člověk zralý, když je zralý ve všech oblastech – v sociální, sexuální, kognitivní

Psychosociální teorie – Erich Fromm(1900 – 1980

Život – narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem v židovské rodině. Jako chlapec pocítil antisemitské postoje.Zajímal se o filosofii, sociologii, a psychologii.

Četl Marxe považoval se za Freudova  žáka, který se pouze pokouší rozvíjet Freudovi objevy. Ve 30. letech emigroval do USA , usadil se v Yorku, kde učil psychoanalýzu. V 50. letech se přestěhoval do Mexika, kvůli artritickým potížím jeho manželky. Po 70 se přestěhoval do Švýcarska, kde se věnoval odborné práci až do své smrti.

Osobnost – celek zděděných a získaných duševních vlastností, které jsou pro jedince příznačné a činí každého jednotlivce jedinečným.

Dvě složky osobnosti –

Temperament – stálý a trvalý

Charakter – utváří se hodnotovými volbami, ovlivňovanými soc kult působením okolí

1.      Produktivní charakter – obdarovávání druhých prostřednictvím lásky a práce

2.      Nonproduktivní ch – jedinec není schopen produkovat, a proto , co potřebuje se snaží dostávat od druhých, např vykořisťováním.

5 hlavních potřeb každé lidské bytosti:

Potřeba vztaženosti –

P transendense

P zakořeněnosti

P identity

P orientačního rámce

Zralá, dobře přizpůsobená osoba se vyznačuje schopností integrovat tyto potřeby . takový člověk je schopen důvěrného vztahu k druhé osobě, aniž by ztratil identitu.

Láska je aktivní silou v člověku. Fromm aplikoval zásadu uzdravující mocí lásky – pokus pomoci pacientovi, aby získal či obnovil svou schopnost milovat.

Erik Erikson(1902 – 1982)

Život – narodil se v Německu , avšak z dánských rodičů. Jeho matka se později provdala za židovského pediatra, a malý Erik prožíval krizi identity, která se stala i znakem jeho teorie osobnosti.

Po absolvování univerzity se rozhodl stát se umělcem, dřevořezby, kresby, lepty. Díky svému spolužáku se dostal do Vídně, kde se začal poznávat s lidmi ovlivněnými Freudovskou analýzou, dokonce s dcerou Freuda Annou.

Také zde poznal svoji manželku Joan Sersonovou studentkou pensylvánské univerzity.

Po Hitlerově nástupu k moci Eriksonovi s dvěma syny emigrovali do USA, kde se věnoval odborné práci jako psychoanalytik a badatel. Také učil na Kalifornské univerzitě, známí pracemi o indiánských kmenech.

Modifikace psychoanalýzy – omezil význam pudových motivů. Fyziologické tlaky na osobnost jsou vyvažovány vlivy společenskými a kulturními.

Epigenetická stadia lidského růstu – jeden prvek vzniká na podkladě druhého, vzniká hierarchický sled stadií. Ustředním tématem vývoj procesu je utváření osobní identity, která úzce souvisí s vývojem ego.Než se objeví zralé ego, musí člověk získat přiměřený pocit identity.

1.      důvěra proti zákl nedůvěře – kojenec potřebuje stravu, spánek. Osoba, která toto poskytne dítěti a tím i  pocit bezpečí tehdy, jestliže je její chování předvídá. Musí se naučit důvěřovat osobě, a poté i sobě. Ctností je zde naděje, která je podm, aby člověk zůstal naživu.

2.      autonomie proti zahanbení a pochybnosti – zdůrazňuje potřebu mezi zadržováním a pouštěním, protože análně svalové chování má své důsledky pro soc interakce. Svázanost nebo málo zábran. Ctností je vůle.

3.      iniciativa proti vině – dítě se pouští do nových aktivit. Přílišná snaha o úspěch dítěte, zvláště, když jsou přehlíženy potřeby jiných lidí může u dítěte docházet k pocitům viny. Ctností je účelnost.

4.      snaživost proti méněcennosti – úspěch vyvolá v dítěti radost, neúspěch pocit méněcennosti, i když se jedná o úkol pro dítě nesplnitelný. Ctností je kompetence – zralé úkolové zaměření

5.      identita proti zmatení rolí – v tomto stadiu se může najít, ale strašně lehce ztratit identitu. Ctností je věrnost,osobní oddanost svému povolání, živ filosofii.

6.      intimita proti izolaci – intimita je zdravým spojením mezi vlastní identitou a identitou toho druhého bez strachu identity vlastní. Ctností je láska

7.      generativita proti stagnaci – hlavním záměrem je vytvoření něčeho hodnotného, potomstvo, hmotné statky atd Ctností tohoto stadia je pečování, ochota přispět společnosti .

8.      integrita ego proti zoufalství – pokud se člověk ve stáří nemůže poohlédnout na svůj život s pocitem dobře vykonané práce, nastupuje zoufalství. Ctností je moudrost.

Pokud nedojde ke ctnosti, tak člověk opouští toto stadium nevyřešené. Takový to výsledek oslabuje ego, pokud není problém napraven, duš. Vývoj stagnuje. Je potřeba vynaložit úsilí a vrátit se k bodu špatného vyřešení a následné vytvoření chybějící ctnosti.

Pojetí života jako posloupnosti nevyhnutelných konfliktních situací, které je třeba vyřešit.

Rozšíření Fredových stadií i na dospělost a stáří.