--O--

5.

Psychologie osobnosti a její postavení a význam

Oddělila se jako samostatná disciplína na počátku 20. století

Zakladatel G.W.Allport – v roce 1938 vydal knihu Psychologie osobnosti

Osobnost – odborná def.- duševní život člověka

Osobnost – laický termín – člověk něčím vyjímečný

Hlavní charakteristika osobnosti

1. osobnost je organický celek

2. nositelem této jednoty je vlastní já

3. osobnost je seberegulující systém

4. osobnost je psychofyzická jednota

5. osobnost je syntézou vrozeného a získaného

6. osobnost je souhrn sociálních vztahů

7. každá osobnost je jedinečná

Činitelé utváření a vývoje osobnosti

Vývoj osobnosti:¨

Dítě se nerodí osobností, dítě se osobností stává:

• tzv. tělové já, od novorozeneckého období si dítě uvědomuje (ne)libost,
• tzv. sociální já, začíná kolem 2,5 – 3 let, začně o sobě hovořit jako „já“ (konec batolícího věku),

= takto o sobě dítě vytváří „sebeobraz“

• tzv. sebepojem, tzn. jedinec se začne nějakým způsobem sebepojímat/má vůči sobě nějaké hodnocení/sebehodnocení. == EGO, kt. má dvě roviny:

1. reálná, za koho se jedinec považuje,
2. ideální, čím bych chtěl být.

Sebepojetí, sebehodnocení – člověk si připisuje určité vlastnosti

-         je to pojetí sebe sama, soud o sobě

-         v psychologii EGO – má dvě roviny

1. reálná rovina – za koho se jedinec považuje

2. ideální rovina – čím by chtěl být, co by chtěl změnit

Struktura osobnosti

- vnitřní uspořádání osobnosti (jak ta sooba je uspořádána z vnitřku)

v psychologii je často tento pojem polemizován

Složení (podle M.Nakonečného)

1. charakter
2. temperament
3. motivy
4. schopnosti

Co můžeme u osobnosti zkoumat

1. Dynamiku – proč raguje jak reaguje (temperament)

2. Motivy – co jí k tomu vede

3. Schopnosti – co umí neumí

4. charakter

Charakter – je získaný , je to zhodnocení osobnosti

Charakter formují individuální zkušenosti jedince, těsně souvisí s temperamentem

Charakter podstatně formují individuální zkušenosti jedince. (V raném dětství a formování agresivní, citově labilní osobnosti. Týrané děti jsou také často násilníky a surovci vůči vlastním dětem)

Struktura charakteru

1. vlastnosti vyjadřující vztah k sobě – statečnost, vytrvalost, sebekázeň
2. vlastnosti vyjadřující vztah k druhým lidem (hostilní – neupřímní), (altruismus – vlídní, dobrosrdeční)
3. vlastnosti vyjadřující vztah k činnosti – lenost, pracovitost

Klasifikace podle G. Jungové

Podle G. Jungové rozlišujeme typy:

1. kontemplativní – hledání pravdy a tvořivosti,
2. emotivní – vyzn. se …
3. arcnakcké – spolehlivost, vřelost
4. dynamické – pohotovostní k riziku

Jádro charakteru – vůle

Podle T. Tardy – klasifikační systém

1.      aktivní vůle – iniciativa, energičnost, činorodost, rozhodnost

2.      pasivní vůle – odolnost, vytrvalost, stálost, sebeovládání

3.      reaktivní vůle – tvrdohlavost, svéhlavost, sklon k odporu, opozičnost

Jádro charakteru je i osobní morálka

Podle J.Piageta – rozlišujeme dva typy morálky

1.      heteronomní – normy jsou převzaté (dítě jedná tak jak to po něm vyžaduje rodič) – dítě

2.      autonomní – normy vnitřně přijaté (převzaté) – dospělý

Kohlberg – tvrdí, že existují tři stadia vývoje morálky

1.      prekonvenční úroveň – ditě se řídí konkrétními následky --- neudělá to prot…

2.      konvenční úroveň – velkou roli hraje očekávání dítěte, dítě se tak chová, protože za to něco očekává

3.      postkonvenční úroveň zvnitřní

Temperament – typ citové aktivity člověka

- soubor vlastností osobnosti vztahující s k prožívání a stylu činnosti, způsob citové a volní vzrušivosti, raktivita a aktivity

-         temperament je biologickým základem našeho citového života

Antická teorie:

Rozlišovali hlavní typy lidských povah v závislosti na tom, která tekutina v těle převládá (krev S, sliz F, žluč CH, černá žluč M)

-         dělení podle Hippokrata, Golína:

1. sangvinik (veselý, společenský, nezávislost, ovlivnitelný)
2. flegmatik (kliďas, pomalý, spolehlivý, uzavřenost, nespolečenský, lenost)
3. melancholik (smutná nálada, pomalý, vztahovačnost, oddanost, spolehlivost, dělá kompromisy, uzavřenost.)

Rozdělení dle I. P. Pavlova: dle nervové činnosti:

1. slabý (melancholik) – snadno zranitelný = plachý, uzvřený, snadno se unaví
2. silný nevyrovnaný (cholerik)
3. vyrovnaný (flegmatik)
4. silný vyrovnaný pohyblivý (sangvinik)

H. J. EYSENCK dělí temperamentové faktory:

a) obecná emocionalita (citlivost)

b) bipolární faktor: - extroverze (přístup k okolním podnětům)

                               - introverze (zaměření do sebe sama – vnitřně)

Konstituce a temperament E. Kretschmer – základní myšlenka vztah psychiatrické diagnózy a tělesného typu

1. typ cyklotymní – u pykniků – má převážně dobrou náladu je společenský, citově přístupný, realistický přispůsobivý , má sklon k požitkářství
2. typ schizoidní – u asteniků – jsou to lidé citově chladní, ale také nadšení se sklonem k romantice, houževnatí, zaměřeni sami na sebe, vůči společnosti uzavření, disciplinovaní
3. typ viskózní – u atletiků – málo originální, vystupují klidně, rozvážně, solidně, mají chudé zájmy, netrpí nervozitou, jsou nekomplikovaní, pohybově i mentálně těžkopádní