Sociální stát
SOCIÁLNÍ STÁT(WELFARE STATE)
GENEZE POJMU SOCIÁLNÍ STÁT:
social state →social security state →full anumploymend state →welfare capitalism →welfare state →social welfare state
pojem welfare state spjat s Beveridgem. Je rozdíl mezi chápáním welfare state v Americe a Anglii. V Anglii se za welfare state považuje celá oblast soc. opatření včetně zdrav. , soc. služeb a soc. pojištění. V Americe se používá výhradně pro určení dávek soc. pomoci.
definice je obtížná, závislá na socioekonom. podmínkách dané společnosti. Soc. stát je typem společnosti, ve které vláda vezme na sebe zodpovědnost za ekonom., soc. a polit. prosperitu svých občanů.
VZNIK A VÝVOJ SOC. STÁTU:
4 faktory vedoucí ke vzniku soc. státu:
Proces industrializace: nárůst průmysl. činnosti státu, vedla k dlouhodob. zvýšené nezaměstnanosti v zemědělství a úbytku obyvatel na venkově, k vytvoření vrstvy námezních zemědělských dělníků(bezzemků), k požadavku na kvalifik. a gramotnou prac. sílu, k růstu zaměst. bílých límečků a vytvoření střední třídy.
Růst obyvatelstva a jeho měnící se soc. struktura: mění se formy rodiny a způsoby života v územ. komunitě, narůstá rozdíl mezi těmi, kteří pracují a nepracují, klesá dětská úmrtnost a zvyšuje se délka života.
Nárůst významu národních států: vyšší vnitřní sounáležitost a koncesmus, což má vliv na rozvoj soc. pol. a soc. státu. Centralizace vládnoucí moci, rozvoj profes. stát. aparátu.
Růst polit. demokracie a občanství: rozšíření voleb. práva, rozvoj soc. demokratických stran.
Vnitřní faktory: demograf., ekonom., polit., vliv soc. struktury, vliv nátlak. skupin, soc. psycholog. faktory.
Vnější faktory: kulturní difúze, rozvoj techniky, mezinár. spolupráce a standardizace.
VÝVOJOVÉ ETAPY SOC. STÁTU:
Období experimentál. počátků: 80. léta 19. stol. až 1930. Navazuje na období chudin. zákonů a podpor, snaží se o vytvoření zákl. veřejných pojišťovacích schémat.
Období konsolidace: 1930 až 2. sv. válka. Sociální politika aktuální, rozvoj soc. zákonodárství, přijatá soc. opatření mají skromnější soc. efekt. New Deal(nový úděl) byl koncept Rúzvela z r. 1933.
Období soc. přestavby: 1945–1962. Základy modern. soc. států, vytvoř.základů soc. institů s legislativy. V Evropě se začíná budovat hospodář. život. Šlo zejm. o zabezp. existenč. minima. Prosazuje se politika zaměstanosti, vznik příspěvků v nezaměstnanosti, na bydlení, rozvoj školství. Myšlenka soc. občanství. Soc. dávky velmi nizké v Evropě.
Období soc. expanze: 1962–1973. Nárůst živ. úrovně a soc. zabezpečení občanů. Štědré období soc. státu. „Zlatý věk“ soc. státu. Vyspělé společ. patří ke středním vrstvám. Téměř všichni pracující jdou do středních vrstev. Blahobyt lidí, zvýšení ekonom. produkce.
Období stagnace: 1973–1980. Reakce na ropnou krizi, což se odrazilo v rozpočtu, zvýšené nároky soc. systému.
Období rekonceptualizace: rozsáhlá a nutná redukce soc. programů, nové cíle a priority soc. pomoci. „Většina má nárok“.
TYPOLOGIE SOC. STÁTU V PODÁNÍ TITMUSSE A ANDERSENA:
Ukazatelé oddělující jednotl. typy soc. státu:
kdo a v jakém rozsahu provádí soc. pol.? (stát, veřej. sektor, soukr. sektor, církev)
na koho je soc. pol. orientována? (na střední, nižší, okraj. třídu, jedince, rodinu, občana, pracovníka)
jaký je směr soc. pol.? (předcházení soc. rizik, následné řešení soc. událostí, zákl. pro soc. dávky jsou potřeby jedince + rodiny + domácnosti a jsou potřeba uspokojit byť v minim. výši, dávky odvoz. od minul. příjmů)
kdo a v jakém rozsahu soc. pol. platí? (stát, zaměstnavatel, beneficienti)
jakou část z hrub. národ. produkce veřej. soc. výdaje konzumují a v jaké struktuře?
z jakého programu či myšlenk. konceptu vycházejí? (marxismus, liber., konzerv.,...)
Titmussova typologie:
residuální sociální stát
pracovně-výkonový sociální stát
institucionální sociální stát
Andersenova typologie:
poukázal na rozdílnost reálných soc. států, vytvořil tři ideální typy soc. státu:
liberální
konzervativní
sociálně-demokratický
Typ soc. státu dle Titmusse/Andersena | reziduální/liberální | prac.výkonový/konzervativní | institucionální/soc.demokratický |
ospovědnost státu za uspok. potřeb | minimální | optimální | úplná |
rozdělování podle potřeb | marginální | sekundární | primární |
rozsah povinně poskyt. služeb | omezený | extenzivní | úplný |
populace pokrytá povin. poskyt. službami | menšina | většina | všichni |
výše příspěvku | nízká | střední | vysoká |
část národ. důch. poskyt. na služby státu | nízká | střední | vysoká |
zkoumání potřebnosti | primární | sekundární | marginální |
charakter klientů | chudáci | občané | člen společnosti |
status klientů | nízký | střední | vysoký |
v realitě jsou kombinace.
ČR je v prac. výkonovém modelu a institucionálním modelu.
TYPY MODERNÍHO STÁTU:
soc. liberální model: vychází z oddělení státu a společnosti a omezení státních zásahů do ekonom. a společens. života na minimum. Stát stojí až na vyjímky mimo hospodář. sféru. Důraz kladen na význam trhu. Je zde důsledná ochrana soukr. vlastnictví a podnikání. Soc. nerovnost není omezována a považ. se na funkci výkonu a zásluh.
soc.demokratický model: vychází z uznání trž. hospodářství při účelném spojení s plánovaným hospodářstvím. Rozvoj soc. služeb a zvýšená míra redistribuce příjmů. Důraz kladen na hodnoty spravedl., solidarity a svobody. Snaží se o větší soc. spravedlnost a rovnost. Zásada výkonovosti je zdůrazň. jako závazek vůči společnosti. Je ochraň. soukr. vlastnictví a podnikání včetně státu. Jde o pluralitu podnikatel. subjektů.
demokratický socialismus: vychází z kritiky nedost. kapitalimu, kterou chce řešit na principech socialist. ideálů. Plánovaná hospodář. činnost v kombinaci s trhem, větší důraz na hospodár. aktivitu státu, pluralitu hospodář. subjektů. A. Schitz říká, rozvoj soc. služeb a větší míra redistribuce příjmů a společens. zdrojů jej dosažením soc. rovnosti pro širokou veřejnost, aktivně prosazuje soc. jistoty, spravedlnosti a rovnosti, potlačuje individualitu a svobodu.
SOC. ROLE MODERN. STÁTU:
3 myšlenkové koncepce, které popisují roli státu v soc. oblasti:
Ortodoxní konzervatismus: má smysl pro zaběhaný řád a tradiční společens. hierarchii, kdy stát není schopen učinit lidi šťastnými či dobrými, ale může zajistit prostor, ve kterém individua mohou sledovat své štěstí a blaho. Funkce státu jsou 2:
a) základní – žádná instituce je nemůže ve společnosti zabezp. Nepatří sem soc. politická funkce.
b) rozšiřující – sem patří soc. politická funkce
Libertariánský liberalismus: kopíruje konzervatismus, ale stát je chápán jako minimální a minimál. prostředky zásahu do spol. , funkce státu redukována na minimum, stát chrání před násilím, vybírá daně, dohlíží nad dodrž. zákonů.
Marxistický: patří sem socialist. stát, který přímo či nepřímo zasahuje do všech oblastí spol. života a organizujeje. Stát je jediným subjektem soc. politiky.
KRIZE SOC. STÁTU:
jsou tyto typy krizí: krize nákladů(soc. stát je příliš drahý), krize efektivity(aparát soc. státu je těžkopádný, pracuje neefektivně), krize legitimity(soc. stát je nespravedlivý, zvýhodňuje urč. vrstvy společnosti).
soc. stát je třeba transformovat, aby odpovídal součas. uspořádání společnosti a chránil před novými riziky.
