A. Giddens - Náboženství 3.část
Pád komunismu otevřel bývalý Sovětský svaz vlně nové „evangelizace", která přichází zejména ze Spojených států. Ruská pravoslavná církev vyjadřuje své obavy z vlivu nových náboženských hnutí, k nimž patří například stoupenci kultu Hare Krišna, a mnoha fundamentalistických křesťanských skupin. Tyto obavy sdílejí i ostatní zavedené církve, například katolíci. |
Jen v samotném Rusku dnes působí více než tři stovky amerických misií, z nichž jedna vysílá na území bývalého Sovětského svazu a do Východní Evropy přes 2000 misionářů ročně. Tyto skupiny přinášejí zcela jiné pojetí víry, než učí a vyznávají zdejší církve. církve za skutečně křesťanské. Jejich evangelizační zápal vychází mimo jiné i z přesvědčení, že tyto starší církve jsou jakýmisi odpadliky, ne-li přímo dílem ďáblovým.
Američtí misionáři s sebou mnohdy
přinášejí názor, že americký způsob
života je pro křesťana ten nejsprávnější.
Pro obyvatele zemí, které vnímají západní
životní styl jako vysněný ideál, to může
být velmi lákavé. Představitelé *
etablovaných církví se však obávají, že tyto hodnoty mohu způsobit rozkol mezi křesťany v bývalém východním bloku a podkopat tradiční hodnoty vzájemnosti a solidarity, které přežily komunistické pronásledování, ale hrozí jim nebezpečí americké „konzumní evangelizace".
hnutí (moonisté, scientologové) bývají občas obviňována z „vymývání mozků": snaží se ovládnout myšlení svých přívrženců do té míry, že tito lidé ztratí schopnost samostatného rozhodování. Výzkumy však ukazují, že tuto představu rozhodně nelze zobecnit. Většině náboženských hnutí se takovou nadvládu nad svými členy získat nepodaří a ani o ni neusilují. Potenciální členové jsou obvykle schopni jejich „námluvy" odmítnout, pokud si to přejí.
Aktivita zavedených církví má sklon k trvalému mírnému poklesu. V Anglii \ a Walesu chodilo v roce 1851 jednou týdně do kostela 40 procent obyvatel, ale o sto ; let později už to bylo jen 20 procent a dnes se tento počet blíži pouhým deseti pro- i centům. Vývoj je ale poněkud nerovnoměrný, protože se pokles týká jen velkých;, trinitářských církví, tj. těch, které vyznávají trojjediného Boha - Otce, Syna a Ducha. K těm patří anglikánská církev (nominálně se k ní dosud hlásí 70 procent Bri-; tů, ale většina z nich zavítá do kostela jen párkrát za život, pokud vůbec), katolíci, -. metodisté a presbyteriáni. Počet členů netrinitářských denominací, jako jsou mor- í moni nebo Svědkové Jehovovi, se naopak zvýšil.
Mnohem větší vliv na běžný život než kdekoli jinde v Západní Evropě mají náboženské rozdíly v Severním Irsku. Střety mezi katolíky a protestanty, k nimž tam dochází, bývají prudké a násilné, přestože se jich účastní na obou stranách poúze menšina věřících. Vliv náboženství v Severním Irsku lze jen těžko oddělit od dalších faktorů, které se na nepřátelství podílejí: většina katolíků doufá ve spojení Irské republiky a Severního Irska do jediného národního státu, zatímco protestanti tuto verzi odmítají. Kromě náboženství se zde uplatňuje i nacionalismus a různé politické názory.
Náboženství ve Spojených státech: rozmanitost a fundamentalismus
Postavení náboženských organizací ve Spojených státech se od Evropy výrazně liší. Náboženská svoboda byla vtělena do americké ústavy daleko dříve, než se tolerance a rovnoprávnost různých vyznání prosadila v kterékoli jiné západní společnosti. První američtí osadníci byli puritáni, kteří uprchlí před náboženským útiskem ze strany politické moci v Anglii; trvali proto na úplném oddělení církve od státu. Američané nikdy neměli „oficiální" církev, jakou představovali v jejich původní vlasti anglikáni.
V dnešních Spojených státech nacházíme daleko větší rozmanitost vyznání než
v kterékoli jiné průmyslové zemi. V ostatních západních zemích je obvykle většina
obyvatel alespoň nominálními členy jedné hlavní církve - ve Velké Británii angli
kánské, v Itálii, Francii nebo Španělsku katolické. Američané se z 90 % považují za
křesťany, ale hlásí se k nejrozmanitějším proudům, církvím a denominacím, od
nepatrných skupin čítajících jen pár set členů přes 90 náboženských organizací,
které vykazují více než 50 tisíc přívrženců, až po 22 největších, jež přesahují jeden
milion. Padesátimilionová obec římských katolíků je vůbec nejpočetnější církví
v USA; přesto zůstává menšinou, která představuje jen 27 % amerických věřících.
Asi 60 % tvoří protestanti, rozdělení do četných denominací (baptisté, metodisté,
luteráni atd.). Největší nekřesťanskou skupinou jsou židovské kongregace, které
mají asi šest milionů členů.
Míra religiozity ve Spojených státech je daleko vyšší než ve většině evropských zemí. Podle průzkumu veřejného mínění provedeného v roce 1985 věřilo 95 % Američanů v Boha; 80 % se hlásilo k víře v zázraky a posmrtný život, 72 % věřilo v anděly a 65 % v ďábla (Stark a Bainbridge, 1985). V roce 1994 uvedlo 84 % amerických respondentů, že se považují za „věřící". Tentýž dotazník ukázal, že 44 % Američanů chodí alespoň jednou týdně do kostela nebo synagogy; většina z nich tvrdila, že jsou ve své kongregaci aktivní. Naproti tomu ve Velké Británii chodilo jednou týdně do kostela pouze 14 %, ve Francii 10 % a ve Švédsku pouhá 4 % (viz The Economist, 8. července 1995, str. 20).
V roce 1995 byl nad Bosnou sestřelen americký pilot Scott 0'Grady; prožil šest
dramatických dnů, než se ho podařilo zachránit. „Ze všeho nejdříve bych chtěl
poděkovat Bohu," řekl světovým sdělovacím prostředkům. „Nebýt Jeho lásky ke
mně a mé lásky k Němu, nebyl bych to přežil. To On mě zachránil a mé srdce to
ví." Kdyby byl něco podobného prohlásil britský nebo francouzský pilot, vyvolalo
by to mírný údiv, ale u Američana to bylo všeobecně považováno za zcela nor
mální.
Od druhé světové války probíhá v USA dosud nejmohutnější vlna zakládání nových náboženských hnutí (včetně nebývalého štěpení a sjednocování existujících denominací). Většina z nich po čase zaniká, ale některá z nich dosáhla pozoruhodného úspěchu. Příkladem je Církev sjednocení, kterou založil Korejec Sun Myung Moon. Tato sekta se objevila na americké scéně na počátku 60. let, kdy vykazovala
Procento věřících v jednotlivých zemích, 1990-1993 Zdroj: World Values Study Group, převzato z The Economist, 8. července 1995, str. 20.
všechny typické rysy chiliastického hnutí. Moonovi přívrženci přijali jeho proroctví, že svět skončí v roce 1967, ale když se v tom roce nic zvláštního nestalo, nevedlo to k zániku sekty. Podobně jako mnozí jiní vůdcové chiliastických hnutí se Moon z neúspěšného proroctví poučil, upravil svou doktrínu a získal tak ještě více přívrženců. Učení „moonistů" je směsicí křesťanského fundamentalismu, antiko-munismu a východních vlivů; noví členové procházejí přísným náboženským drilem.
Nejvýznamnějším rysem amerického vývoje v posledním čtvrtstoletí je ovšem nárůst křesťanského fundamentalismu, který hlásá, že veškerá politika, vláda, podnikání, rodinný život a lidská činnost vůbec by se měla řídit striktně podle Bible (Capps, 1990). Fundamentalismus je reakcí proti liberální teologii a proti těm lidem, kteří občas zajdou do kostela, ale jinak neprojevují o náboženství aktivní zájem. K nejvlivnějším skupinám tohoto typu patří Konvence baptistů amerického Jihu (Southern Baptist Convention) se třinácti miliony členů a adventisté sedmého dne. Rozhodující podíl na změnách, k nimž došlo od 60. let na americké náboženské scéně, mají elektronické sdělovací prostředky (rozhlas a televize). Jako první začal rozhlasu pravidelně využívat baptistický kazatel Billy Graham, který si pomocí masových médií získal ohromný počet přívrženců. V posledních dvaceti letech jsme svědky stále rafinovanějšího a systematičtějšího využívání médií k šíření náboženských poselství a získávání finanční podpory. Vznikly „rozhlasové a televizní církve", které se orientují spíše na působení v mediálním prostoru než na setkávání místních kongregací. Prostřednictvím satelitní televize dnes mohou být tyto náboženské pořady vysílány nejen do ostatních průmyslových zemí, ale i do Třetího světa (například do Afriky a Asie).
K průkopníkům „mediálních církví" patří právě fundamentalisté a jiné skupiny usilující o konverzi nevěřících. Jedna z příčin spočívá v tom, že televize pěstuje kult hvězd, který je jako stvořený pro působení charismatických jedincům; umožňuje jim pravidelně promlouvat k tisícům nebo dokonce milionům diváků. Po vzoru Billyho Grahama se objevili další extrémně úspěšní „televangelisté" (Jim Bak-ker, Jerry Falwell, Pat Robertson), kteří se zaměřili takřka výlučně na rozhlas a televizi.
Některé z těchto kazatelů časem postihly různé finanční nebo sexuální skandály, které značně poškodily jejich pověst. Objevují se proto názory, že mediální církve už překročily svůj zenit. Je možné, že američtí fundamentalisté začínají ztrácet své dominantní postavení, ale spojení náboženství a hromadných sdělovacích prostředků tím pravděpodobně nekončí. Jak jsme viděli v kapitole 14, představují televize, rozhlas a další formy elektronické komunikace jeden z určujících faktorů současného světového vývoje, což bude nepochybně i nadále stimulovat jejich využívání k náboženským účelům.
Kazatel Pat Robertson, který se v roce 1988 neúspěšně ucházel o kandidaturu na prezidenta za republikánskou stranu, založil vlivné politické hnutí nazvané Křesťanská koalice. Tato koalice má dnes 1,6 milionu členů a značné finanční prostředky, které jí umožňují účinnou lobbystickou a propagační činnost. V roce 1995 předložila návrh „smlouvy s americkou rodinou", jejíž součástí měl být zákaz potratů, daňové úlevy pro rodiny, zpřísnění podmínek ve věznicích a potlačení pornografie. Liberální představitelé amerických církví na to reagovali svou „Výzvou k obnově". Souhlasili s argumentem Křesťanské koalice, že se morální hodnoty musejí stát znovu součástí politické debaty, ale namísto konzervativních hodnot republikánské pravice vyzdvihli ideály humanismu a tolerance.
Americký křesťanský fundamentalismus se šíří prostřednictvím misionářů i do východní Evropy, zejména do bývalého Sovětského svazu. Zvláště silný je však jeho vliv v zemích Latinské Ameriky, kde se vysílají americké televizní programy. Protestantské směry typu letničních hnutí se dnes výrazně prosazují v tradičně katolických zemích, jako jsou Brazílie a Chile. rr
ZÁVĚR: NÁBOŽENSTVÍ, SEKULARIZACE A SOCIÁLNÍ ZMĚNY
Viděli jsme, že ve Spojených státech vzkvétají vedle etablovaných církví i četné kulty a sekty, zatímco v Íránu a jiných oblastech Středního Východu, v severní Africe a na indickém subkontinentu se dynamicky rozvíjí islámský fundamentalismus, jenž úspěšně vzdoruje západním vlivům. Severní Irsko zůstává po staletí ostře rozděleno na protestanty a katolíky, jejichž aktivisté mezi sebou často otevřeně bojují. Papež je na svých cestách po Latinské Americe nadšeně vítán miliony katolíků. Když si to všechno představíme, může nám tvrzení o poklesu významu náboženství v moderním světě připadat málo věrohodné.
Sociologové se přesto víceméně shodují, že se dlouhodobý trend k takovému poklesu skutečně projevuje. Proces, v němž náboženství ztrácí vliv nad mnoha sférami společenského života, označujeme jako sekularizaci. Má několik dimenzí. Na prvním místě stojí pokles členství a aktivity v církvích a náboženských organizacích, který se s výjimkou USA projevuje ve všech průmyslových státech. Podobný vývoj, jaký jsme popsali na případě Velké Británie, byl zaznamenán po celé západní Evropě, nevyjímaje ani katolické země jako Francii a Itálii. Italové se nadále účastní bohoslužeb a významných náboženských rituálů ve větším počtu než Francouzi, ale pokles je patrný v obou případech.
Druhý z hlavních rozměrů sekularizace se týká toho, do jaké míry si církve a jiné náboženské organizace udržují svůj společenský vliv, majetek a prestiž. V minulosti se církve těšily velké úctě a měly významný vliv na vlády a společenské instituce. Do jaké míry to ještě platí? Odpověď na tuto otázku je jasná: i když se omezíme jen na průběh 20. století, vidíme zřetelný pokles společenského a politického vlivu náboženských organizací, a to v celosvětovém měřítku (byť se setkáváme i s výjimkami] . Představitelé církví už nemohou automaticky očekávat, že budou mít vliv na držitele moci. Některé zavedené církve jsou sice i nadále velice majetné a různá nová hnutí rychle bohatnou, ale mnoho etablovaných náboženských organizací zápasí s rostoucími finančními problémy. Kostely a jiné modlitebny jsou často na prodej anebo chátrají.
Třetí významný rozměr představují názory a hodnotová měřítka lidí, tedy míra jejich religiozity. Míra účasti na bohoslužbách ani společenská prestiž a vliv církví totiž zjevně nejsou přímým výrazem toho, čemu lidé věří a jaké mají ideály. Mnozí lidé mají hluboce osobní vztah k Bohu a věří v křesťanské či jiné zásady, aniž by se pravidelně účastnili bohoslužeb či jiných veřejných rituálů. A naopak, pravidelná účast nemusí nutně vyplývat ze silného zaujetí pro náboženské myšlenky. Někdo chodí do kostela jen ze zvyku nebo proto, že se to od něho v jeho komunitě očekává.
Podobně jako u jiných aspektů sekularizace musíme i u religiozity znát co nejpřesněji minulý stav, chceme-li zhodnotit její současný pokles. V mnoha tradičních společnostech, středověkou Evropu nevyjímaje, bylo náboženské zaujetí v každodenním životě mnohdy menší a sehrávalo méně významnou roli, než se běžně soudí. Historické studie například ukazují, že v Anglii mělo mnoho obyčejných lidí k víře dost vlažný přístup. Ve většině kultur, zvláště pak ve větších tradičních společnostech, existovali i náboženští skeptici (Ginzburg, 1980).
Přesto je nesporné, že vliv náboženských myšlenek na naše uvažování je dnes daleko menší, než tomu bylo v tradičním světě - zvláště pokud pod pojem náboženství zahrneme i celou škálu nadpřirozených jevů, ve které lidé věřili. Většina z nás už prostě nevnímá ve svém okolí trvalé uplatňování božských a duchovních sil. Některé z hlavních zdrojů napětí v současném světě, například mezi Izraelem a okolními muslimskými zeměmi, jsou alespoň částečně náboženského charakte ru. Většina konfliktů a válek však má sekulární ráz a vychází z různých politických a ekonomických zájmů.
Ať už hodnotíme kterýkoli ze tří rozměrů sekularizace, dospíváme nutně k názoru, že se vliv náboženství za posledních sto let snížil. Můžeme tedy uzavřít, že se autoři 19. století vlastně nemýlili a že odumírání náboženství bude prostě jen poněkud delším procesem, než Marx, Durkheim a Weber předpokládali? To je velice sporné. Spíše se zdá, že náboženství ve svých tradičních i nových podobách zůstane i nadále přitažlivé. Moderní racionalistické myšlení a náboženské představy dnes existují bok po boku a vládne mezi nimi značné napětí. Mnohé aspekty naší existence se staly doménou racionalistického uvažování a nezdá se, že by se v dohledné budoucnosti mohly z jeho nadvlády vymanit. Lze však očekávat, že se budou nadále objevovat reakce proti racionalismu, které povedou k obdobím náboženského oživení. Na světě je nejspíš jen velmi málo lidí, kteří nikdy v životě nepocítili ani záblesk náboženského citu. Věda a racionalismus navíc mlčí o tak základních otázkách, jakými jsou smysl a cíl lidského života - otázkách, jimž naopak náboženství vždy věnovalo prvořadou pozornost.
Komentáře
Přehled komentářů
Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!
Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.
XEvil break CAPTCHA of Google, Facebook, Yandex, VKontakte, and 8400 others!
(MashaEmorb, 12. 12. 2017 20:51)
Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!
Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.
Recommendations: how to promote your kamama.estranky.cz
(Latonyadom, 27. 3. 2018 0:29)