Krev(sangus) , míza(chole)
KREV – SANGUIS
MÍZA - CHOLE
Funkce krve
lPřenos
¡Živin
¡Hormonů
¡Plynů
¡Metabolitů
lImunita
lTermoregulace
lUdržování homeostázy
lSchopnost srážení
Míza
lPodobná krevní plazmě, více tukových látek, mléčně zkalená. Málo O2, mnoho CO2.
l- lymfocyty (asi 90%) buněk mízy - malé, střední a velké
l- monocyty + malé množství erytrocytů a eosinofilních granulocytů.
lFunkce - vyživovací, obranná
l- Ductus thoracicus - průměr 4-
Složení krve
lčervená neprůhledná kapalina
l2 složky: - krevní plazma (55 %)
- krevní buňky (45 %)
l objem krve – muži 5-
l - ženy 4, 5 –
lztráta 0,
lztráta větší než 1,
Složení plazmy
l= tekutá složka krve
lprůhledná, nažloutlá barva
l 91 % voda
l 9% rozpuštěné látky:
¡8 % organické –proteiny (albuminy, globuliny, protrombin, fibrinogen)
¡glukóza , močovina, hormony a další
¡1 % anorganické látky – ionty Na+ , chloridy bikarbonát, K+, vápník, hořčík
Plazmatické proteiny-syntéza v játrech
lAlbumin (játra tvorba 12 g/den = 25 % jejich kapacity)
lHaptoglobin - glykoprotein, který váže volný Hb
lTransferin, feritin, hemosiderin – proteiny spjaté s Fe.
lCeruloplazmin - (přenáší 90 % mědi ) - zvláštní vztah k Wilsonově chorobě = střádání mědi v mozku a játrech, hepatitida, anémie, neurologické příznaky
la1-antitrypsin
lImunoglobuliny
lErytrocyty – červené krvinky
lnejčetnější buňka lidského těla, bezjaderná, rychlost tvorby (
l průměr 7 m,
lPřenášejí z plic do tkání kyslík a podílejí se na přenosu oxidu uhličitého.
lU žen 4,5, u mužů 5 miliard erytrocytů/litr
lTvoří 54% krve, bílé krvinky a krevní destičky tvoří asi jen 1% krve
lVznikají v kostní dřeni epifýz dlouhých kostí, plochých kostí a obratlů.
lpro kvalitní tvorbu červených krvinek je důležitý vit B
lV organismu přežívají asi 100 až 120 dní.
Leukocyty
lzajišťují látkovou a buněčnou imunitu; vznikají v kostní dřeni, průsvitné buňky s jádry, počet stoupá při infekcích.
lje jich několik druhů - každý má své specifické vlastnosti a funkce. Mají různá zrna v cytoplazmě, jsou různě barvitelné. Pohybují se amébovitým pohybem, procházejí mezi buňkami kapilár, většina fagocytuje, některé (lymfocyty) vytvářejí protilátky
lGranulocyty: mají schopnost ničit bakterie. Podle barvení: neutrofily, eosinofily a basofily
lNeutrofily: jsou nezbytné v boji s bakteriální infekcí. Nejpočetnější 50-70% leukocytů, obranná linie, prochází skrz kapiláry.
lBasofily: 0,5% leu., granule s histaminem. Bojují proti parazitům. Po navázání antigenu ® signál na vylití histaminu (alergické reakce)
lEosinofily:1-9% leu., menší význam, jejich počet stoupá při alergiích a přítomnosti parazitů
Agranulocyty
lMonocyty: 2-8% leu., z oběhu přechází do tkání, tam dozrávají, zvětšují objem až 5x (největší leukocyty), mění se na makrofágy ®fagocytóza (nespecifický obranný mechanismus)
V lymfatických tkáních – slezina, játra, všude v místech hrozící infekce (dýchací soustava, trávicí trubice)
lLymfocyty: 20-40%leu.,2. nejpočetnější skupina, větší než erytrocyty a menší než monocyty. Důležité pro imunitu.
Rozdělení leukocytů
Funkce leukocytů
lneutrofilní granulocyty: 1.linie obrany proti bakteriím, chemotaxe, fagocytóza
leozinofilní granulocyty: slizniční imunita, napadají to, co nelze fagocytovat (parazité)
lbazofilní granulocyty: okamžitá alergická reakce (anafylaktický šok), histamin, heparin
lmonocyty: 72 h v cirkulaci, pak v tkáních, fagocytóza (podobně jako neutrofily)
Funkce leukocytů
llymfocyty
¡T-lymfocyty: buněčná imunita, migrace do uzlin
lhelper, supresor, cytotoxické, paměťové
¡B-lymfocyty: protilátková imunita
lplazmatické buňky, paměťové
lKrevní obraz
lNormální hodnoty laboratorního vyšetření krevního obrazu.
lHemoglobin (HB)
lmuži: 134-175 g/l
lženy: 120-165 g/l
lHematokrit (HT)
lmuži: 0,40-0,54
lženy: 0,35-0,45
lErytrocyty (RBC)
lmuži: 4,0-5,3 × 1012/l
lženy: 3,8-5,2 × 1012/l
lTrombocyty (PLT): 140-440 × 109/l
lLeukocyty (WBC): 3,8-10,0 × 109/l
l Diferenciální rozpočet leukocytů
l
lSegmenty neutrofilní: 50-75 %
lTyče: 1-5 %
lEozinofily: 1-5 %
lBazofily: do 1 %
lLymfocyty: 15-40 %
lMonocyty: 3-10 %
Trombocyty
lbezjaderné, 2-4 m, doba života 4 dny
lucpávají poškozenou žilní stěnu a podporují srážení krve, hrají tak hlavní roli v obraně proti krvácení
lVznikají v kostní dřeni a v organismu kolují jen pár dní. Jsou to odštěpky megakaryocytů ® jen části buněk.
l1. reakce cév - reflexní smrštění cév (vazokonstrikce)
l2. destičky - shlukují se a spojují - vytvářejí prstovité výběžky, těmi se zaklesnou a vytvoří provizorní zátku = trombus
trombus není schopen uzavřít cévu trvale, při vzestupu tlaku je vytlačován z rány; postupně zpevňován vlákny fibrinu
l3. vlastní srážení krve = hemokoagulace - reakce, kdy se krev mění v netekutý gel
Koagulační faktory
Koagulační kaskáda
lsmyslem je vytvořit z fibrinogenu fibrin (a polymerizovat ho)
Imunita
lImunitní systém člověka zajišťuje obranu lidského organismu před různými parazitickými organismy (bakterie, viry, houby, parazitičtí červi a prvoci atd.).
lImunitní reakce = reakce organismu na přítomnost antigenu (cizorodý patogen, nebo buňky vlastního organismu – autoimunitní nem.).
l Jako antigenní výbava se označují i systémy krevních skupin, jako je systém AB0, nebo Rh.
lDvě složky: látková (humorální)
buněčná (celulární)
lBuněčnou složku imunity tvoří bílé krvinky = leukocyty.
lZvýšený počet může signalizovat infekční onemocnění.
l Znatelně vyšší počet leukocytů u novorozenců.
Imunoglobuliny
lprodukované specializovanými B-lymfocyty)
Nespecifická imunita
lVrozená, mechanismy mohou být u infekce použity okamžitě.
¡mechanické zábrany (pokožka, řasinky v nose, slzy – lysozym),
¡imunita sliznic (hlen, přítomnost symbiotických bakterií,),
¡zvyšování tělesné teploty (pyrogeny),
¡baktericidní látky v některých tělních tekutinách (slzy, sliny, žaludeční šťávy - HCl pH 1-2),
¡aktivace komplementu (skupina proteinů z krevního séra)
¡schopnost fagocytózy (pohlcování cizorodých částic) některých bílých krvinek (makrofágy, a neutrofilní granulocyty).
Leukocyty podílející se na nespecifické imunitě
lGranulocyty: neutrofilní (neutrálně se barvící granula, silně fagocytují), eosinofilní (eosinofilně se barvící granula, významné v alergických reakcích a obraně proti parazitickým červům) a bazofilní (bazofilně se barvící granula, obsahují heparin a histamin).
lMonocyty: největší bílé krvinky, přizpůsobené k fagocytóze, = jejich hlavní úkol.
lŽírné buňky (heparinocyty, mastocyty). Obsahují heparin a histamin. Účastní se lokálních alergických a zánětlivých procesů.
lNK buňky .
Specifická imunita
lHlavní úlohu mají lymfocyty – funkční jednotka imunitního systému
l B-lymfocyty
l T-lymfocyty.
Specifická imunita
lAntigen – sloučenina tělu cizí (bílkovina či polysacharid), po vpravení do organismu vyvolává imunitní reakci
lProtilátka – bílkovina (imunoglobulin) reagující na antigen, je vytvářena B-lymfocyty. Každá protilátka se může vázat jen na určitý antigen. Účelem této vazby je antigen zničit.
lAntigen v těle ®lymfocyty začnou tvořit protilátky „na míru“, ty se navážou na antigen ® lépe zfagocytovány
lT-lymfocyty - po vzniku v kostní dřeni putují do brzlíku (thymus - odtud T-lymfocyty). Dvě různé skupiny:
l1. Cytotoxické T-lymfocyty (TC) - jsou schopny rozeznat buňky, které se vymykají normálnímu stavu (buňky napadené virem, nebo nádorové buňky). T-lymfocyty poznají tyto buňky podle bílkovinných struktur na povrchu membrány, a zničí ji. Stejným způsobem ničí buňky i tzv.
lNK buňky (Natural Killers - přirození zabíječi = velké nespecifické lymfocyty s četnými granuly).
l2. Pomocné T-lymfocyty = TH (helpery), vylučují cytokiny, kterými napomáhají imunitní reakci, a to buď namnožením makrofágů, nebo namnožením B-lymfocytů s příslušnými protilátkami
lB-lymfocyty se u ptáků stěhují do kloakálního výběžku zvaného Fabriciova bursa - odtud B-lymfocyty.
lJejich úkolem je tvorba protilátek – imunoglobuliny, které mají reagovat s antigenem.
lJsou odpovědné za primární imunitní odpověď, - začnou se množit, mění se na plazmatické buňky, produkující velké množství protilátek. Část se přemění na paměťové buňky, přežívající mnoho let. Při dalším rozpoznání stejného antigenu jsou schopny zahájit mnohem rychlejší a účinnější sekundární imunitní odpověď. Díky tomu je možná imunizace organismu - buď aktivní (vpravení vakcíny při očkování, prodělání choroby), nebo pasivní (do krve jsou vpraveny protilátky z cizího organismu, vzniklé jeho aktivní imunizací; různá séra).
Mízní systém - Systema lymphaticum
lMízní cévy – vasa lymphatica – přijímají z tkáňového moku tekutinu
lMízu – lymfu
lMízní uzliny – nodi lymphatici
lRoztroušené mízní uzlíky – lymfatická tkáň, tonsily, slezina, thymus
Lymfatická tkáň
lLymfatické uzlíky –roztroušené ve slizničním vazivu řady orgánů
lTonsily – jde o lymfatickou tkáň ve velkém nahromadění ve sliznici – představují imunologickou bariéru, kontrolující polykanou potravu (patro, jazyk), vdechovaný vzduch (nosohltan).
lSlezina – plní funkci v krevním oběhu tak v lymfatickém systému
Vasa lymphatica
lMízní cévy začínají ve všech mezibuněčných štěrbinách vaziva - stavba umožňuje rychlý přechod tekutiny do kapiláry, vstřebávání tuků, a látek o velké molekule => funkce je vracení tekutiny do krevního oběhu, jenž přešla z krevních kapilár.
lSběrné mízní cévy – odvod lymfy do mízních uzlin. Mají chlopně, vasa afferentia, vas efferens
Mízní uzliny - Nodi lymphatici
lVejčitého nebo ledvinovitého tvaru o 1 do
lUložené v tukovém vazivu
lHilum nodi lymphatici místo vstupu tepny
lFunkce: filtrační – vychytávání antigenů
imunobiologické funkce – podílí se na humorální imunitě
Slezina
lLeží v levé klenbě brániční, šířka je od 9. do 11. žebra
lnejvětší lymfoidní orgán (150g)
lFunkce:
lTvorba lymfocytů, imunologický filtr krve
lObranné funkce – vychytává antigeny z krve makrofágy
lDestrukce erythrocytů – bilirubin – tvorba žlučového barviva - feritin – obsahuje železo, tvorba nových krvinek - krevní „hřbitov“
lZásoba krve
Thymus
lPrimární lymfatický orgán, uložený v mediastinu za hrudní kostí
lPravý a levý lalok
lVakcinace = očkování – založeno na schopnosti specificky odpovídat na přítomnost antigenů
¡Aktivní imunizace –oslabené či usmrcené mikroorganismy; také vznik při prodělání nějaké choroby
¡Pasivní imunizace – podání přímo protilátek ®chrání organismus jen krátce, organismus sám protilátky nevytváří a nevznikají ani paměťové buňky (např sérum po uštknutí)
lAlergie – přecitlivělost na určitou látku, přehnaná reakce organismu, může vést až k poškození organismu. (Kožní a dýchací potíže, anafylaktický šok)
Krevní skupiny a jejich dědičnost
Určování
lNa membránách erytrocytů různé antigeny bílkovinné podstaty = aglutinogeny (příslušné reakce s těmito antigeny způsobují shlukování - aglutinaci - krve).
l Nejvýznamnější aglutinogen A a aglutinogen B.
lPodle toho, které z těchto aglutinogenů jsou přítomny, se určuje krevní skupina:
lSkupina A - Tvoří se pouze aglutinogen A.
lSkupina B - Tvoří se pouze aglutinogen B.
lSkupina AB - Tvoří se oba aglutinogeny.
lSkupina 0 - Netvoří se žádný aglutinogen.
lV krevní plazmě naopak obsaženy bílkovinné protilátky - aglutininy (anti-A, anti-B).
l O tom, které typy protilátek jsou v krvi obsaženy, opět rozhoduje krevní skupina člověka.
lSkupina A - Tvoří se pouze aglutinin anti-B.
lSkupina B - Tvoří se pouze aglutinin anti-A.
lSkupina AB - Netvoří se žádný aglutinin.
lSkupina 0 - Tvoří se oba aglutininy (tj. anti-A i anti-B).
lPokud při transfúzi dostane pacient s krevní skupinou A sérum od dárce s krevní skupinou B, začnou pacientovy anti-B protilátky shlukovat krev a pacient pravděpodobně zemře.
lNeplatí známá poučka o krevní skupině 0 jako o univerzálním dárci, či o krevní skupině AB jako o univerzálním příjemci.
lPři transfúzi se může použít jen krev stejné skupiny, nutno udělat ještě poslední křížovou zkoušku kompatibility séra a pacientovy krve.
Dědičnost krevních skupin Možnosti:
lRodiče A X A - Dítě - A nebo 0
lRodiče A X B - Dítě - A, B, AB nebo 0
lRodiče B X B - Dítě - B nebo 0
lRodiče A X 0 - Dítě - A nebo 0
lRodiče B X 0 - Dítě - B nebo 0
lRodiče AB X AB - Dítě - A, B nebo AB
lRodiče AB X A - Dítě - A, B nebo AB
lRodiče AB X B - Dítě - A, B nebo AB
lRodiče AB X 0 - Dítě - A nebo B
lRodiče 0 X 0 - Dítě - pouze 0
Rh faktor
lKromě systému antigenů AB0 ještě velké množství dalších systémů (Rh, MNSs, Lewis, P atd.) .
lSystém Rh: Podle něho dělíme osoby na Rh positivní (Rh+) a Rh negativní (Rh-).
lRh+ se dědí dominantně, osoby Rh - jsou recesivní homozygoti (Význam zde mají zejména anitgeny C, D, E / c, d, e. Rozhodující je vliv anitigenu D. Pokud je u jedince přítomen antigen D - je jedinec Rh pozitivní. Jedinci s antigenem d jsou Rh negativní.).
lProtilátky proti Rh pozitivní skupině (anti-D protilátky) se u Rh negativného jedince nevyskytují přirozeně (narozdíl od AB0 systému), ale objeví se až v případě imunizace jedince Rh pozitivní krví (např. při nevhodné transfuzi nebo při inkompatibilním těhotenství.
lV ČR přibližně čtyři pětiny obyvatelstva Rh pozitivní.
Fetální erytroblastóza
lInkompatibilní těhotenství - matka Rh-, zatímco dítě zdědilo po otci Rh+, = tzv. Fetální erytroblastóza (hemolytická nemoc novorozenců) = matčin imunitní systém bojuje proti plodu Rh+, matčin imunitní systém tento antigen nezná a považuje jej za cizorodý, začne vytvářet protilátky, které u plodu způsobí různé formy novorozenecké žloutenky (rozklad krve), v horším případě také různé nervové poruchy.
lPrvní těhotenství rizikové nebývá (díky placentární bariéře nedochází k mísení krve matky s krví plodu), krev novorozence se do matčina oběhu dostane až při samotném porodu. Toto množství stačí k imunizaci matky, každé další rizikovější.
lPodávání anti-D protilátek do 72h po porodu (případně i po potratu nebo po provedení amniocentézy).
